Svatební dar
Věra Štefková
Starobylé hodiny stály na krbové římse uvnitř roubenky. Patřily sem, jako by s roubenkou vyrostly. Jen jejich ručičky stály.
„Nechtěli byste je ještě opravit? Jsou nádherné.“ ptala jsem se Věrky, která chaloupku zdědila po svých prarodičích.
„Nejsou rozbité.“
Nechápala jsem, proč tedy nejdou.
„Ony jen už splnily svoje poslání a jsou vzpomínka,“ začala Věrka příběh hodin a její rodiny.
Babička s dědou se brali hodně mladí, sotva plnoletí. Tady v horách to byla skoro nutnost. Měli to štěstí, že se měli rádi a nebyli donucení ke sňatku jen z praktických důvodů. Dostali chaloupku a pár užitečných darů do začátku, ale teta z vedlejší vesnice, která už byla mnoho let vdovou, věnovala mladým novomanželům tyhle krásné hodiny. Byly největší ozdobou jejich skromného domova. Staly se zároveň pravidelným večerním rituálem jejich vztahu. Babička každý večer připomněla dědečkovi, aby je natáhl a on to víc než dvacettisíckrát dělal s naprostou spolehlivostí.
Hodiny byly svědkem všech jejich společných chvil. Odbíjely s přesností vteřiny, kdy se jim narodily děti, kdy jim malý syn zemřel na zápal plic. Tikaly, když se babička bála o děti, které chodily po horách do školy za každého počasí. Byly tu po celou válku, kdy se tady schovávali pronásledovaní lidé, a mnohokrát zažily chvíle hrůzy. Zaznamenávaly společné chvíle u jídla a dlouhé večery u svíčky, kdy si všichni povídali. Měřily chvíle strachu i lásky, okamžiky vděčnosti za společný život se stále stejnou přesností. Babička mluvila vždy o těch hezkých, které si nesla v srdci. Ostatní jsme jen vytušili z nepatrných poznámek a starých dopisů.
Jednoho rána před dvaceti lety se babička probudila a v prvním okamžiku věděla, že ticho, které prostoupilo chaloupku, naplnilo její život. Dědeček odešel. Poklidně seděl ve svém velkém křesle a držel v ruce klíček od hodin, které už nenatáhnul. Babička pak nikdy nedovolila, aby to někdo jiný udělal, protože jejich společné chvíle skončily. Naše rodina už je ctí jako památku na všechno to krásné, co nám babička s dědou svým životem dali.
Povídka je z knihy Hodiny s příběhem, která vznikla v rámci projektu a je inspirována skutečnými příběhy.